Plazmové řezání se vyvinulo v padesátých letech minulého století. Díky schopnosti řezání neželezných kovů, vysoké rychlosti, malému tepelnému ovlivnění materiálu a ekonomické výhodnosti postupně vytlačuje řezání kyslíkem. Princip plazmového řezání spočívá v úzkém stabilizovaném elektrickém oblouku, který je vysokou rychlostí tlačen hnacím plynem do tavícího se materiálu. Na materiál působí kombinace tepelného a dynamického účinku proudícího plazmatu. Tím vzniká úzký a přesný řez bez okují. Plazmové řezací stroje dělíme na plynové a vzduchové. U plynových se využívá argon, vodík a dusík. Používají se především u automatizovaných pálících strojů. Výhodou je vyšší rychlost řezání, nevýhodou vyšší cena za plyn. Vzduchové plasmy jsou nejrozšířenější zařízení pro ruční řezání. Pro nejmenší tloušťky plechů do 5 mm se vyrábějí invertory s integrovaným kompresorem, takže jsou velmi mobilní, stačí zásuvka 230V. Výkonnější vzduchové plazmy pro tloušťky materiálů do 40 mm potřebují externí zdroj vzduchu. Vzduch musí být čistý a suchý, jinak se snižuje životnost plazmového hořáku. V průmyslu se plazmové řezání využívá v odvětvích, jako je vzduchotechnika, výroba přístrojů, nádrží, automobilů atd.
